Finálová trojka se vrátila do tábora plná emocí. Všichni byli rádi, že se dostali až na úplný konec této náročné série a mají šanci obhájit se porotě. Zároveň z toho byli do jisté míry dojatí. Taky ještě doznívalo vyřazení Johana, kterého všichni respektovali jako hráče a taky soupeře. Věděli však. Že to nejtěžší je teprve čeká…
Nastal finálový den, a tedy snídaně vítězů, oslavy a zároveň těžké přípravy. Právě ty přípravy jsou nejdůležitější, jelikož je třeba připravit si závěrečnou řeč neboli obhajobu. Proč si právě oni zaslouží vyhrát, co udělali, čeho dosáhli a jak hráli. To všechno musí porotě odprezentovat. Jelikož obhajoby můžou hrát velkou roli v konečném rozhodnutí poroty.
Závěrečné řeči
Na začátek bych moc chtěla poděkovat porotě za hru, kterou předvedli. Užila jsem si to s každým z vás. Také děkuji Lukkimu za organizaci. Jsem moc ráda, že můžu být ve finále. Rozhodně bych před začátkem hry nevěřila, že dojdu tak daleko. Přála jsem si to, to ano, a udělala jsem pro to maximum, co jsem mohla, takže jsem ráda, že to vyšlo. A nyní už ke hře samotné.Číst celou řeč
ÚVODNÍ STRATEGIE A PLÁNY:
Jako hráč jsem byla oslovena mezi posledními, dokonce jako náhradník, a tak jsem neměla moc času přemýšlet nad taktikou a nějak se více připravovat. Ale vzhledem k tomu, že moje hra před X lety skončila díky mé agresivní hře hned na začátku, jsem se nyní rozhodla postupovat opačně. Nezvládla bych znovu vypadnout, chtěla jsem dojít co nejdál. Zároveň jsem věděla, že můj věk může být taky překážkou, a že vrstevníci mohou více držet spolu, a tak jsem na sebe nechtěla zbytečně upozorňovat. Proto jsem zvolila hru v pozadí, snažit se být nenápadná, což kdo mě zná, tak ví, že to já fakt nejsem.
Už prvním krokem byl výběr fotografie, kde budu vypadat co nejvíc důvěryhodně – nevinně. Dalším krokem u mě bylo najít si dva lidi, kterým budu moct opravdu hodně věřit, držet, plánovat – s kterými dojdu co nejdál. Kluka a holku. Což se mi podařilo, a byl to Johan a Ivanka. Pro ně jsem se rozhodla už první den a navázala s nimi kontakt. Pro ně bylo snadné navazovat kontakty s vrstevníky a ke mně se od nich dostávaly veškeré informace, ať od každého zvlášť, tak i ve společném alichatu, aniž bych já byla vnímána jako někdo, kdo se prosazuje.
Ještě jsem chtěla přidat Iv. S Iv jsem také měla v plánu hrát, i když jsem k ní měla pocit menší důvěry, protože jsem byla přesvědčená, že primárně hraje s Hobojem a Lukášem.
Co se týče všech aliančních chatů, vždy jsem se snažila o jejich založení nepřímo, aby nikdy nešla iniciativa ode mě. Stále jsem chtěla být v očích hráčů nenápadná – podceňovaná. Další krok bylo co nejlépe načíst a nacítit ostatní hráče a vyhodnotit, kdo s kým asi tak hraje, drží a tak. Pozorovala jsem, kdo jak s kým komunikuje v hlavním chatu, kdo jak na koho reaguje atd. Díky tomu se mi dařilo předvídat případné aliance.
S Johanem jsme od začátku probírali každý tah, každou informaci společně. Sdělovali si, co kdo píše, a společně vymýšleli odpovědi. Zároveň jsme pracovali na konkrétních lidech z obou stran. S Johanem nám to fungovalo skvěle – byli jsme perfektní tým, který se doplňoval. Johan byl rád středem pozornosti, a já zase ta v pozadí, co vše sleduje a vyhodnocuje.
V rámci toho, že ve hře bylo mnoho extrémně dobrých a výrazných hráčů, pro mě nemělo význam na sebe upozorňovat a dělat ze sebe hrozbu. Naopak mým cílem bylo, aby všichni ti velcí hráči po sobě šli navzájem. Snažila jsem se svým spojencům co nejvíc podsouvat, kdo jsou největší hrozby, abychom je v budoucnu mohli vyřadit – hráči jako jsou Filda, ale i další.
Dalším důležitým momentem bylo nalezení skrytého symbolu hned druhý den, který jsem hledala na popud Šumiho, a byla jsem překvapená, že ho nikdo ještě nenašel. Ale většina v sobotu ráno vyspávala po mejdanu. Takže jsem měla hodně štěstí. Ale musím říct, že tento moment ve mně vzbudil chuť do hry a touhu najít všechny symboly a výhody.
PRVNÍ VĚTŠÍ KROK:
Když jsme šli poprvé na radu, bylo to dost zajímavé. Nakonec vypadla Alex – tu jsem chtěla ven prakticky snad od prvního dne, protože chtěla vyhodit Johana. Tím jsem se na ni zaměřila. Dále chtěla vyhodit Lukáše, který byl s námi v alianci. Já osobně sice Lukášovi nikdy nevěřila a měla jsem pocit, že je s Iv a Hobojem, ale Ivanka s Johanem mu věřili, a tak bylo důležité ho držet v bezpečí.
Zpět k Alex. Začala být moc agresivní a nebezpečná. Stejného názoru byla i Ivanka a tím začalo naše tažení proti Alex. Na první kmenovce se nám podařilo přesvědčit zbytek kmene a Alex šla domů. Potom odešla dobrovolně Šárka, a pak hned bylo sloučení. V začátku jsem se soustředila na vztahy v kmeni, abych přežila první kola. Do sloučení jsem šla s tím, že jsem měla dobré vazby, a s těmi, s kterými jsem chtěla hrát, jsem je udržovala a prohlubovala.
ZAČÁTEK SLOUČENÍ:
Šumi byl vyhlasován celým kmenem už ve sloučení za to, co udělal. První dny ve sloučení jsem na tom byla časově hůře kvůli státnicím, a tak jsem nestihla komunikovat ani s Chrisi, kterou jednohlasně vyřadil náš původní kmen fanoušků už druhé kolo ve sloučení. Zlomový den pro mě byl následující, kdy v den státnic večer po návratu byla před kmenovkou situace, kdy jsem neměla žádné informace, a pak až na poslední chvíli jsem se dozvěděla, že Johan jde s lidmi z favs hlasovat Filipa. Já jsem se nakonec přidala k většině, protože už by můj hlas nic nezměnil, a stejně mi šlo o vyřazení Filipa celou dobu – byl moc dobrej. Ono vyřazení Filipa pro mě bylo výhodné i v tom, že se mi víc otevře možnost hrát s Iv. Ta situace mnou otřásla z několika důvodů, a to že se mnou nikdo nekomunikoval, můj alianční parťák se rozhodl beze mě, a Filip sám se ozval až na poslední chvíli. Došlo mi, že musím změnit svou pozici a komunikaci v kmeni, že se asi nemůžu úplně spolehnout na Johana, že musím přemýšlet o jeho vztahu s Oninkou atd.
BUDOVÁNÍ POZICE:
Následující den a v průběhu těchto dní od vypadnutí Chrisi začaly problémy v ráji s Johanem a neshody v tom, koho hlasovat. On byl posedlý Lukášem, ale já z toho neměla dobrý pocit v rámci počtu a budoucí převahy Oninky aliance. Celkově nám spojení s Johanem od vyřazení Chrisi upadlo a místy bylo opravdu těžké ho držet ve hře a spoléhat se na něj. Pořád však pro mě byl výhodný jako štít. Spojila jsem se proto s Ivankou a Iv a utvořila holčičí alianci. Chtěly jsme jít do Vlachyho, protože měl samohlas, ale nebylo úplně dost jistých hlasů. I když jsem ten den našla po dlouhých hledáních výhodu, ale chtěla jsem ji použít na někoho významného, například na Oninku. Nakonec po domlouvání s Oninkou jsme se shodly na Hance místo Lukáše. I když jsem Lukáše chtěla ven, tak ne tento den.
Na druhý den se domluvila aliance s Oninkou, Vlachym, Zajacem místo Hanky, Johanem, mnou a Ivankou. Johan opět chtěl Lukáše, a v nové alianci se plánovalo rozdělení hlasů mezi Lukáše a Iv, ale my s holkama jsme vymyslely plán na Oninku, kde jsem měla v úmyslu zahrát nakonec extravote. Nakonec jsme se nedokázaly včas dohodnout s Ivankou, ona zahrála Langyse a já věděla, že už ani s extravotem nemáme hlasy – Johan o tomhle plánu nevěděl, protože jsem věděla, že by do toho s námi nešel. Takže jsem hlasovala s aliancí out Langyse. Asi byla chyba, že jsem o výhodě neřekla holkám. Vyřadit Oninku by bylo chytré, ale popravdě i vyřazení Lukáše bylo super. Jak jsem už psala, nevěřila jsem mu, a navíc několikrát zmiňoval, že kdyby měl odstranit někoho z naší aliance (my dva, Ivanka a Johan), budu to já. Navíc mi toto hlasování vybudovalo důvěru na obou stranách.
ČAS UDEŘIT:
Byl před námi víkend, což znamená víc času na přemýšlení, a já si uvědomila, jak mě ta hra začala pohlcovat. Bylo mi jasné, že se musím zbavit Oninky, nebo ji oslabit, protože mě Johanova důvěra v ni doháněla k šílenství, a zároveň jsem byla přesvědčená o tom, že nás postupně bude chtít vyházet. S Johanem na tohle téma vůbec nešlo mluvit, takže jsme spolupracovaly s holkami. Byl to moment, kdy se moje a Johanovy vize začaly hodně rozcházet. Zároveň jsem měla pocit, že by šlo brzy pracovat se Zajacem, protože ho všichni hodně podceňují a ojebávají, a tak jsem využila příležitosti a začala si s ním utvářet základy.
V tyhle dny se mi začal v hlavě rodit seznam jmen a představy, jak by následující kmenovky mohly vypadat. Měla jsem symbol a extravote a asi mi to začalo lézt na mozek. Podle tohoto seznamu jsem víceméně jela až do samého konce. V neděli vyhrála Oninka imunitu, a tak se plán na její out musel opět odložit. S holkama se vymyslelo jméno, na které by se dal teoreticky Johan přemluvit. Oninky aliance chtěla Iv, ale já věděla, že ji nechci dát, a že za každou cenu musí jít někdo, kdo Oninku oslabí. Pořád byl v záloze extravote, ale ten jsem si pořád schovávala na Queen, protože jsem nepočítala s tím, že by ji Johan někdy hlasoval. Nejlepší volbou by byl Vlachy, ale já si myslela, že Johan by do něj nešel. Nakonec, když jsem mu řekla, že do Iv prostě nepůjdu a že musí jít někdo od Oninky, tak začalo dohadování jmen, ale nakonec byl Johan ochotný jít i do Vlachyho, asi kvůli tomu, že věděl o mém extravotu. A protože jsme věděli, že jsou spolu domluveni hlasovat Johnyho, což by znamenalo, že Vlachyho hlas půjde mimo. Hlasování vyšlo skvěle a Vlachy šel ven právě díky jeho hlasu bokem. Tím jsme získali opět převahu a já už vymýšlela plány na druhý den – vyřadit Oninku. Taky se ke mně dostalo po vyřazená Vlachyho od Zajace, že jsme je hezky předběhli. Oninka plánovala jak mě, tak Johana zaříznout, takže znovu byla má intuice správná a dostali jsme je zkrátka dřív.
TĚŽKÁ ROZHODNUTÍ, VELKÉ KROKY:
Tento den vznikla dohoda – aliance mezi mnou a Zajacem. Už jsem si v tuhle dobu začínala představovat, s kým bych asi šla do finále. Zajac byl jasná volba. V pondělí se to rozjelo hodně proti Johanovi, což i předchozí dny, ale já se snažila jeho jméno pořád odklánět na jiné potencionální hrozby. Byla výzva přesekávání lanek a s holkama jsme byly dohodnuté zařídit, aby imunitu nevyhrála hlavně Oninka. Holky po mně ještě chtěly, abych vystresovala Johana, že bude mít hlasy, aby použil symbol, který samozřejmě měl, ale mně se nehodilo, aby byl zahraný dnes, protože jsme před sebou měli ještě další dvě kmenovky, na které platil. Ten den jsem byla připravena zahrát extravote, ale hlasy nakonec vyšly tak, že s námi hlasoval i Zajac, a i Johan, takže jsem ho nakonec nemusela zase použít. Oninka vypadla. Bylo to těžké, ale bylo to pro mou hru důležité.
Hra začala nabírat na obrátkách a já věděla, že tři hrozby pro mě jsou Iv, Ivanka a taky Johan. Lidé, s kterými jsem se na začátku rozhodla hrát a dojít co nejdál. Ale už to bylo tak rozjetý, a já si začala uvědomovat, že to asi chci vyhrát. Měla jsem hlas navíc končící na následující kmenovce, a já a Johan dva symboly končící na druhé kmenovce. Můj symbol byl před sloučením, a tedy nevratný, a Johanův ve sloučení, tedy vratný. Začala jsem vymýšlet, že pokud Johan teď bude muset použít symbol, protože bylo jasné, že Iv ho bude chtít hlasovat, a asi i Johny, bude to symbol, který by se ještě na jeden den mohl vrátit do hry. A asi v téhle fázi hry nechceš riskovat, že někdo najde symbol, když to bylo takhle rozjetý. Ale zahrát za Johana svůj symbol jsem nechtěla. Za prvé na sebe neupozorňovat, a za další jsem nevěřila, že by on pak ten svůj zahrál za mě. Zároveň jsem si říkala, že by možná nebylo na škodu, kdyby Johan v top 5 už symbol neměl, a já měla jistotu, že nic nevyvede. A tak mě napadlo, jestli si nejde symboly vyměnit, což šlo. Bylo úterý a my s Ivankou byly domluvené, že půjde Iv, ale já zároveň chtěla, aby Johan vyndal symbol. Bylo evidentní, že hlasy pro něj nějaký půjdou, protože byl plán podvést Iv, která ho chtěla vyřadit. Jenže já tam měla další plán – zbavit Johana symbolu. I když by ho vlastně ani použít nemusel, protože jsem měla ten extravote a Zajac by pravděpodobně hlasoval taky se mnou, kdybych chtěla. Johanovi jsem během snad už předchozího večera řekla o té možnosti prohození symbolů, že to může být zajímavý hráčský tah, a aby se ten symbol nevrátil do hry a my neriskovali, ale důležité bylo, aby nevyhrál imunitu. Tento den jsem poprvé vyhrála imunitu já – zlatý puzzle – a navázala jsem na to v úterý, že bude mít hlasy, tak že musí zahrát symbol. Byl dotaz na extravote, protože jsem mu předtím řekla, do kdy je, jenže já ho nechtěla zahrát, to by pak nezahrál symbol, takže tento den jsem poprvé lhala svému nejbližšímu člověku a řekla, že EV měl expiračku už včera, a že jsem blbka. Šlo se na kmenovku, Zajacovi jsem řekla, že budeme dělit hlasy mezi Iv a Johana, kdyby měl Johan symbol, aby viděl, že mu říkám pravdu, aby se mnou nadále držel. Během hlasování Johan zahrál můj symbol a Iv byla vyhlasovaná.
Středa, top 5, tady už jsem hodně pod tlakem, protože přichází největší dilema, s kým případně do finále? S kým mám největší šanci vyhrát? Nebo mám koukat na to, s kým tam radši chci být? Tady se ve mně prala spousta věcí. Váhala jsem, koho vyřadit, nejlépe druhý den. Radši bych Johnyho, ale herně přicházeli v úvahu Ivanka nebo Johan. S Ivankou jsme měly rozjetou dobrou hru, od sloučení mě hodně nalomila na Johana. Ale byla jsem přesvědčená, že mě bude chtít brzo zaříznout, že ve 4 se jí možná už nezbavím. Na druhé straně Johan, kde náš herní vztah už pokulhával neustálým řešením věcí kolem jeho psychiky kvůli hře a holkám. Věděla jsem, že všichni ho budou chtít hlasovat, ale já nějak necítila, že bych to měla teď měnit, on byl moje dvojka, Ivanka 3. Zároveň jsem za něj nechtěla hrát symbol, abych proti sobě nepoštvala ostatní hráče. Ten den byl extrémně šílený. Byla jsem v práci přes výzvu i kmenovku, neměla jsem skoro žádný čas se věnovat chatům. A tak jak čas tlačil, začala jsem pociťovat paranoiu, protože mi přišlo ze strany Ivanky různé podezřelé chování, zároveň jsme Iv den předtím vyřadili na tom, že neměla čas, a tak jsem tušila, že se může stát, že toho bude chtít Ivanka možná využít proti mně.
U Ivanky mi bylo jasné, že plánuje hrát a hraje s Johnym, i když to tají, a že si ho bude chtít vzít do finále, takže jsem počítala, že se mě bude chtít zbavit. Náznaky byly očividné, protože pokaždé od Johnyho odkláněla pozornost. Nakonec bylo víc pro než proti, a já se rozhodla.
No, poslední minuty u mě opět rozhodovaly a řekla jsem si, že vyndám symbol, protože je to poslední den, co ho můžu zahrát, a už jsem ve fázi, že bych neměla věřit nikomu. Ještě jsem se spojila s Johanem, aby Ivanku napsal taky. On mi oznámil, že ji psát nebude. Wtf? Po tom všem? Nic, řekla jsem ok, já ale symbol dám za sebe, a pokud tam budete mít rozházený hlasy po jednom, protože jsem věděla, že Zajac hlasuje Johana a ten zas chtěl Johnyho, tak máš další hlasování, chceš to riskovat? Tak nakonec přistoupil na to, že hlasujeme Ivanku. Zahrála jsem symbol, byly tam pro mě dva hlasy – nepočítaly se, a Ivanka šla out. Tohle byl šílenej den. Utéct takhle hrobníkovi z lopaty! Asi se nikdy nedozvím, jestli o tom Johan věděl, nebo ne. Každopádně mi večer v rozhovoru řekl, že to byla chyba, hlasovat Ivanku… Wtf? Tak jsem měla jít domu já? Nebo on? Už mi víc a víc vrtalo hlavou, že nevím, jestli chci finále spolu, jak jsme si na začátku řekli, nebo ne.
NEJTĚŽŠÍ ROZHODNUTÍ:
Čtvrtek, den finálové výzvy, vzpomínkové video zabralo taky hodně času, a připravování na výzvu. Přemýšlení o tom, koho si vzít, jestli to táhnout s Johanem až do konce, nebo jestli mám udělat to, co by měl hráč udělat. Bylo mi strašně celý den. Věděla jsem, že pokud Johan nevyhraje imunitu, kluci ho budou hlasovat. A rozhodnutí bude zase na mně.
Výzva byla náročná, ale nakonec se mi podařilo vyhrát. Zajistila jsem si tak finále a taky to, že nevyhrál Johan, což jsem potřebovala.
Večer rozhodování, volání s rodinou, fakt jsem byla rozpolcená, co udělat. S Johanem jsme si šli dát spolu rozhovor, kde jsme zase řešili, jak jemu je hrozně kvůli té věci s holkama, a že mu finále pomůže…
Ale já po více jak 20 dnech, co si přijdu jako terapeut, jsem si řekla, že si musím vybrat konečně sebe. I když to bude bolet.
Byla kmenovka, a já myslela na lidi, které znám, kteří tuhle hru hrají a jsou v ní fakt dobří, co by udělali na mém místě… Vyloučili jsme Johana.
Důvodů bylo několik. Měl podobný příběh, podobné kroky a byl více na očích. Svou výraznou hrou se stal v průběhu hrozbou a tím pádem pro mě štítem. Fungovalo to skvěle, protože všichni si všímali jeho a mě nikdo. Jenže štítu se v průběhu hry zbavuje, neberou se do finále. Byť jsem s Johanem dlouhou dobu do finále chtěla, ale kvůli okolnostem a mému novému přístupu ke hře jsem to přehodnotila.
Na závěr, proč byste mi měli dát hlas. Vždy jsem hlasovala pro osobu, co vypadla, učinila velká strategická rozhodnutí, našla jsem a správně zahrála symbol, měla jsem výhodu, kterou jsem nemusela nikdy použít, a hrála jsem silnou a zcela upřímnou sociální hru.
Děkuji za pozornost a těším se na vaše dotazy.
Ahoj všichni porotci, kamarádi, zdravím i tebe, Lukki. Na samém úvodu chci poděkovat vám všem za nezapomenutelnou hru, ve které jsme každý nechal kus sebe, a na kterou asi budeme všichni ještě dlouho vzpomínat. Taky gratuluju finalistům, že dnes stojí tam kde stojí, a jim i sobě přeji pevné nervy do nadcházejících dní :DČíst celou řeč
Současně musím a chci poděkovat své ženě, která má z toho, že tohle šílenství už končí, patrně největší radost, a tak se mi nabídla s pomocí při mé závěrečné řeči :D No, díky ní to snad bude dávat trochu hlavu a patu, a bude zde méně hrubek, než jste zvyklí, ale to podstatné, tedy obsah, jde ze mě.
Kmenová fáze
Pochopitelně to vezmu chronologicky, tedy začnu částí před sloučením. Po rozdělení do kmenů Fans a Favs jsem zjistil, že jsem v kmeni, kde už pár známých tváří je. Hanka, Xixa a Ondra byly osoby, se kterými jsem hrál už v S4, a tak se přímo nabízelo založení aliance Odls4. Brzy jsem ale zjistil, že tady asi pšenka nepokvete, nejspíš kvůli starým křivdám z naší první série. Navázal jsem tedy kontakt i s dalšími členy kmene Favoritů, a zanedlouho vznikla aliance s Oninkou, Chrisi, Zajacem a Vlachym. Hned první výzvu jsme bohužel prohráli a nás tak čekala první kmenová rada, kde jsme se bez větších debat shodli na vyhlasování Ondry, který byl velmi málo aktivní nejen během víkendové výzvy, ale i co se komunikace týká. Mohlo by se zdát, že se nám prohry zalíbily, protože i druhou výzvu jsme prohráli a mířili na svá místa u kmenové rady. Předcházelo tomu ale zlověstné ticho. Toto jsem prolomil a navrhl jsem Péťu coby osobu, kterou bych večer rád hlasoval. Nebylo v tom nic osobního. Hanku jsem psát nechtěl, Toma jsem si psát v tento moment netroufl, protože jsem nevěděl, jaké vazby má na zbývající členy kmene – přece jen z jejich série byli v našem kmeni tři. Navíc jsem věděl, že Xixa je silný hráč, který by ve sloučení mohl být nebezpečný, a to jsem dopustit nechtěl. Kmenovky nás nijak netěšily, proto jsme si všichni dost oddechli, když další výzvu prohrál kmen Fanoušků a my tak měli volný a hlavně klidný večer. Jeden. Další kmenovka už byla zase na pořadu dne našeho kmene. Mezitím se pochopitelně rozvíjely různé konverzace, kdy jsem zjistil, že Vlachy a Zajac jsou kamarádi i v osobním životě, a navíc že znají řadu lidí z druhého kmene. Přišlo mi tedy logické, že je třeba toto duo rozbít, a začalo se plánovat vyhození Zajace. Tento záměr nás mělo víc, a proto vznikla další aliance, tentokrát Fantastická čtyřka. Tam jsem byl spolu s Oninkou, Hankou a Chrisi. Tento večer začal pravý chaos. Tom rozjel neskutečnou hru, která se mu však vymkla kontrole. Psal každému jednomu z nás, každému jiné jméno, mně navíc poslal omylem hlasovky, které patrně nebyly pro mě, a následně je urychleně mazal. Poskládali jsme si jedna plus jedna doznali, že je třeba změnit plán. Terčem se tedy stal Tom, který tak neúmyslně zachránil Zajace. Chaos ustal jen na chvíli, protože následovala zpráva od Lukkiho, že z druhého kmene dobrovolně jedna hráčka opustila hru. A protože stresu není nikdy dost, Lukki hodil do davu informaci o tom, že „zítra se budou dít věci“ a nechal nás jít spát. To bylo fakt dost dobrý. Všem jely hlavy na plné obrátky, čekali jsme nejspíš promíchání kmenů, nebo návrat Toma za dobrovolný odchod té hráčky od Fanoušků. Všichni jsme se mýlili. Došlo totiž ke SLOUČENÍ.
V kmenové fázi vzniklo více aliancí, kterých jsem nebyl součástí. Byla tam ryze dívčí aliance, ale také chlapská, ta ale beze mě. Věděl jsem o nich, ale zachoval jsem klidnou hlavu a nadhled, a navzdory skutečnosti, že jsem nebyl jejich součástí, byl jsem ochoten s nimi hlasovat. Myslím, že tímto nadhledem a chladnou hlavou jsem minimálně v kmenové části ukázal, že přežít dokážu. Současně jsem byl také součástí plánu, který zabránil lsti jiného z nás, Toma, aby se zbavil jedné z holek, se kterými hrál v předchozí sérii, konkrétně Chrisi. Rád bych ještě podotknul, že přežít v našem kmeni bylo podle mého názoru obtížnější, a to hned ze dvou důvodů. Jedním z nich je, že jsme absolvovali více kmenových rad, a tedy nám šlo o život výrazně častěji než Fanouškům. Druhým je skutečnost, že my všichni už Lukkivor hráli. Byli jsme opatrnější, více nedůvěřiví, měli za sebou řadu vzájemných křivd, přičemž tohle všechno naši spolupráci ovlivňovalo. Ale teď už pojďme do sloučení, kde začal ten pravý cirkus. Byla zde totiž celá řada dominantních, okouzlujících, divokých i důvtipných hráčů. V podstatě ranec kohoutů na jednom smetišti.
Po sloučení
Do sloučení tedy došlo šest osob z kmene Favoritů (Hanka, Chrisi, Zajac, Vlachy, Oninka a já) a sedm osob z kmene Fanoušků (Hoboj, Iv, Langys, Johan, Es, Ivanka a Šumi). Ke sloučení došlo ve čtvrtek večer, výzva se nekonala. Nicméně se začaly dít jiné věci, ke kterým se nijak obsáhle vracet nechci, ale nechci to ani zcela vynechat. Všichni víme, co rozjel Šumi. Někoho se to dotklo víc, někoho míň. Já patřím k těm, kterých se to dotklo (rozuměj „nasralo“) víc, a byl jsem připraven, že když ten kluk nebude vyhlasován na další kmenovce, já hru opustím, protože tomuhle bych být přítomen nechtěl. No ale další kmenovce předcházela víkendová kreativní výzva a také zvolení názvu nového kmene, kde padlo množství zajímavých nápadů, ale vybrán byl nakonec název Fulmina. Víkend pro mě byl dost pasivní. Prohodil jsem s novými tvářemi sotva pár vět. Domnívám se, že to bylo tím, co předvedl Šumi. Atmosféru v novém kmeni to značně ovlivnilo. Prakticky všichni byli dost naštvaní – jedni kvůli tomu, co Šumi udělal, druzí kvůli tomu, že kvůli jeho vyhlasování (které někteří podpořit nechtěli, ale cítili ten tlak) budou počty zástupců obou původních kmenů srovnané. Naštěstí zvítězilo pověstné „dobro“ nad „zlem“ a Schumacher byl jednoznačně vyhlasován a odejit z kmene. Imunitu, která teda očividně nebyla potřeba, vyhrál Hoboj. A nastal ten zmiňovaný cirkus. Výzvu o individuální imunitu vyhrál Johan. V alianci lidí z Favs po složité domluvě padlo rozhodnutí, že budeme psát Es. Jak se ale ukázalo, psali ji jen kluci, zatímco holky psaly Zajace. Druhá část naopak svorně hlasovala Chrisi, která tedy s počtem šesti hlasů odešla a stala se první členkou poroty. Oninka nám pak vše vysvětlovala, byl to dobrý guláš, ale pořádně to nechápu do teď. Cítil jsem, že bývali Favs jsou na dně. Chtěl jsem nás povzbudit, vzal jsem si slovo a snažil se bývalé Favs nakopnout s tím, že musíme hlasovat Hoboje, a to jednotně. Dával jsem naději, že mám nejspíš další hlas, a tak náš početní schodek není definitivní potíž. Snažil jsem se zpracovat Ivanku, které jsem psal, jak je cílem Hoboje, no a další podobné řeči. Oninka současně psala, že zkouší Johana a dává tomu naděje, jen je třeba, abychom fakt všichni hlasovali svorně. Povedlo se, navzdory tomu, že Ivanka hlasovala Hanku. Vypadl Hoboj, nesl to těžce. A já to chápu. Byl jednou z dominantních postav celé série a bezpochyby adept na výhru, čehož si byl vědom, takže jeho naštvání chápu. Další den byla zábavná výzva plná posílání hajzlíků 😊 Do teď cítím tu hořkost prohry, ale i zde dominoval Johan a vyhrál další individuální imunitu. V tu chvíli bylo jasné, jak silný a nebezpečný hráč to je. Navíc měl po svém boku svoji dvorní dámu Es. Byli dost nadupané duo, aspoň tak jsem to vnímal já. Na další kmenovce odešla Hanka. Ona sama nám už několikrát psala, že nestíhá, ať ji klidně i navrhneme na vyhlasování, a protože tohle se několikrát opakovalo, tak jsme se ani nepokoušeli to zvrátit. Její odchod mě hodně mrzel, protože navzdory tomu, že jsme měli nějakou herní minulost, věřil jsem jí a měl jsem ji rád. Další den, další výzva, další stres z kmenovky. Výzva se jmenovala „Hádej kdo“ a oficiálně prohlašuji, že se stala mojí oblíbenou :D Zandal jsem to jako Jágr na Floridě a získal svoji první individuální imunitu, která mi poskytla o něco klidnější kmenovou radu než dosud. V tuto chvíli jsem začal plánovat out Johana, který, jak jsem už zmínil, se projevil jako nebezpečný hráč. Probral jsem to s Oninkou, se kterou jsem probíral většinu plánů. Ať už s něčím přišla ona nebo já, nejdřív jsme to probrali spolu a pak to případně šířili dál. Jí se ale ten plán moc nelíbil, a já si říkal „proč sakra?“. Podle mě ten plán neměl chybu, Johan by nic nečekal, imunitu, kterou jsme u něj všichni čekali, by tak nepoužil. Během dne jsem stejný plán probíral i s Langysem, který „byl tématem dne“, tedy osobou, která měla být večer hlasována. Snažil jsem se to probrat i s Ivankou, ale naše myšlenky tady nešly vůbec stejným směrem. Langys měl přemluvit Es, aby hlasovala Johana, ale pravda byla taková, že se snažil podfouknout mě a jejich cílem měla být Oninka. Tahle kmenová rada, respektive to, co jí předcházelo, mě zpětně mrzí nejvíc. Plán vyhodit Johana byl prostě dobrý. A já měl být víc dominantní a „prodat“ to lépe, aby mě poslouchali. Celé by se to pak vyvíjelo jinak. Jenže po bitvě je každý generál. Na kmenové radě odešel Langys, já sám hlasoval Johana díky podfuku Langyse a cítil jsem se trochu jako osel, což mě ale inspirovalo pro víkendovou kreativní výzvu, kde jsem tuto scénku vyobrazil na vtipu, který jsme měli tvořit. No, ani tady jsem nevyhrál, ale naději jsem neztratil. Imunitu vyhrála Oninka, já na chvíli pustil Johana z hlavy a žil svůj život – máma měla narozky, takže to bylo důležitější než kmenovka. Ivanka mi psala, že bude psát Zajace, zda se přidám. To jsem samozřejmě potvrdil. My ale měli plán psát Iv. S ní jsem za celou dobu moc slov neprohodil. Ačkoliv jsem měl zájem s ní hrát, z její strany jsem ten zájem bohužel nepocítil. Takže vzhledem k uvedenému jsem neměl problém hlasovat pro ni, však ona by na mém místě bezesporu hlasovala stejně. Ve zpovědích jsem říkal, že každý vypadlý hráč znamená, že jsem o krok blíže k finále. A nebudu lhát, já se do finále opravdu dostat chtěl. Kmenová rada začala mým jménem = drobným infarktem. Ale otočilo se to a nakonec odešel Vlachy, což od nás nečekal doslova nikdo. Cítil jsem, jak se blíží naše záhuba. Další den odešla Oninka a já se cítil na dně. Říkal jsem si, že mi snad bude držet místo v porotě, kam jsem tušil, že se další den přidám i já. Nevěděl jsem, s kým hrát. Ivanka mi nevěřila, já nevěřil jí. U Iv jsem necítil její zájem se mnou hrát. Johanovi jsem nevěřil od začátku do konce, navíc měl svoje power duo ve formě Es. Zbyl mi tedy Kája. Četl jsem dokola poslední slova Oninky po jejím vyřazení, kde jsem viděl, jak poukázala na dvě jména – Iv a Johan. Řekl jsem si, že toto je má poslední šance. Napsal jsem tedy Es a Ivance. Es nad mými slovy potřebovala chvíli přemýšlet, ale Ivanka konečně pochopila, že naše spolupráce by dávala smysl. A tím naše spolupráce začala. Ta pravá, kde jsme si věřili, kde naše společné plány dávaly smysl. A těmi plány byl out Johana. Jenže toho zachránila imunita, tentokrát ta skrytá. I další den bylo tématem, zda má i druhou skrytou imunitu. Konverzací proběhl nespočet, výsledkem ale bylo vyhození Ivanky, což bylo další velké zklamání na mé cestě Lukkivorem. Poslední výzvu vyhrála Es a začalo se řešit, jak to bude dál. Na poslední kmenové radě jsem se ještě snažil zachránit tím způsobem, že jsem se snažil přemluvit Johana, ať hlasuje pro Zajace, abych se přiblížil o to víc finále, přestože jsem jednoznačně věděl, že Johan je obrovská hrozba pro všechny a musí být vyřazen, a to se nám podařilo v poměru 3:1. Výsledek všichni víte, jsme tu my tři, Es, Zajac a Johny. Tři, kteří tuto šílenou sérii přežili až do konce. Značným motorem pro mě byla touha bojovat za všechny, se kterými jsem hrál loajální hru, a kteří bohužel skončili dříve než já. A vím, že dost z nich by si zasloužilo místo ve finále více než já. Ale já přežil. Přežil jsem pád na dno, ztrátu blízkých spojenců, ohrožení skoro každý večer, neboť moje jméno zaznívalo častěji než bych si přál. Hrál jsem taky jak jen jsem mohl. Do výzev jsem se aktivně zapojoval, žádnou jsem nevynechal a bojoval jsem ze všech sil. Díky tomu jsem si splnil jednu metu, kterou tu má každý, a tou je získání individuální imunity. Možná jsem nebyl tak lstivý jako většina lidí tady, ale ti, co lsti vymýšleli ve velkém, na ně taky dost často doplatili. A teď jsou navzdory svým brilantním hráčským schopnostem součástí poroty.
Celou hru jsem se snažil nevyčnívat, abych právě já nebyl tou nejviditelnější hrozbou. Vždy jsem se snažil aspoň o nějaký komunikační přesah s vámi do reálného života. Zrovna tak jsem dával i maximální nasazení do výzev, jak jsem už jednou říkal. Osobně si myslím, že jsem se z předchozí série hodně poučil a napravil své tehdejší chyby, a i díky tomu dnes můžu sedět ve finále. Už teď se těším na vaše otázky a jsem připraven na ně odpovídat. Díky za hru vám všem. Johny.
Večer nastal čas na samotné finále, a tedy vyvrcholení této extrémní série.
FINÁLOVÁ KMENOVÁ RADA
Finálová trojka přišla na kmenovou radu. Chvíli poté přišli i všichni porotci – Chrisi, Hoboj, Hanka, Langys, Vlachy (ten však bude pouze pozorovatel, nemá totiž žádné otázky), Oninka, Iv, Ivanka a taky Johan. Hned poté začaly otázky porotců. Jako první šel Langys.
LANGYSAhoj finalisti, gratuluji vám k finálové trojce. A nyní přišel čas na naše zvídavé otázky. Zde jsou mé:
Zajaci mluvíš ve své závěrečné řeči o velkých tazích. Zároveň však několikrát kdy jsi ten velký tah mohl udělat jsi z něj vycouval. Co teda povazujes za svůj největší tah.
Johny, zmínil jsi, že tvá největší chyba byla neprosadit plán na vyhození Johana. Kdybys měl šanci vrátit se do jedné chvíle a udělat to jinak, co bys konkrétně udělal, aby tvůj plán vyšel?
Es, Říkáš, že jsi chtěla hrát „nenápadně“ – v čem konkrétně vidíš rozdíl mezi nenápadností a pasivitou? Jak chceš, abychom poznali, že jsi byla aktivní hráč, a nejen pasažér?
JOHNYZdravím tě Lukáši a díky. Tuhle otázku jsem si kladl už několikrát. Jediný co mě napadlo je že jsem to měl vzít víc přes Vlachyho spíš než přes Oninku, protože tak bysme na ni tlačily už tři a třeba by polevila. Věděly jsme všichni, že ona se s Johanem zná osobně, takže jsem měl strach, že nás vymění za něj. Kdybych tohle klukům podsunul víc tak by na ni taky tlačily vic. Taky jsem to mohl líp zvládnout s tím odůvodněním. Proč to udělat teď a co bude dál. Vím, že tam byl strach, že ztratíme Es a Ivanku, když to uděláme. Možná že kdybych to promyslel víc, propočítal a pak jim to ukázal s nějaký větším zdůvodněním, než jen že teď to nebude čekat, mohlo by to klapnout. Takže bych asi změnil hlavně tohle. Ale to jenom v případě, že bych něco měnit musel. Ono mi pak totiž došlo, že bysme se sice zbavily Johana, ale kdo ví, jak by to šlo dál, jestli bych byl ve finále a s kým bych tady byl. Třeba bych právě tím pěkně utřel.
ZAJACNa svůj největší tah jsem zapracoval v F7 když jsem si získal důvěru Es tím že jsem napsal Monču protože věděla, že mi může věřit pak jsem od F6 jsem pracoval na tom aby odešel Johan v tomhle mi nakonec vyhověla v F4 i když to pro ni bylo hodně náročné. Takže ve zkratce vyřazení Monči aby mi Es věřila a v F4 vyřadila Johana
ESAhoj Lukáši, děkuji za tvoji otázku. Za mě pasivní hráč čeká, co se stane. Já jsem ale z pozadí aktivně směrovala myšlenky i dění. Nenápadná strategie pro mě znamenala, že jsem nepůsobila jako hrozba, ale zároveň jsem tvořila plány – třeba vyřazení Alex, Hanky, Vlachyho nebo Oninky šlo i díky mně. Nebyla jsem pasažér, ale aktivní hráč – jen ne před očima všech. Zlom nastal po státnicích, kdy jsem se mohla hře věnovat naplno, a také po vyřazení Hoboje, kdy jsem věděla, že musím vystoupit ze stínu. A právě tehdy jsi mi i ty řekl, že se ti taková herně jina Es líbí – to byl důkaz, že moje nenápadná hra fungovala.
Následovala Iv.
IVZdravím vás finalisté! Nachystala jsem si pro vás záludné otázky, abych vás alespoň trochu potrápila hehe. Ať vyhraje ten nejlepší!
Es, říkáš, že jsi hrála silnou sociální hru. Kdybys měla uvést jeden konkrétní okamžik, kdy ti tvoje sociální hra skutečně zachránila místo ve hře, který by to byl?
Johny, přišlo mi, že jsi většinou byl doplňující hlas nebo hlas, který střílel mimo. Měl jsi pocit, že jsi spíše středový hráč nebo že tě nikdo nebral do pevné aliance? Byla i tohle tvoje strategie?
Zajaci, svou hrou jsi mě překvapil a dostal ses takto až do finále. Řekni nám, prosím, důvod, který nás přesvědčí proč bychom měli dát finální hlas tobě, a ne tvým soupeřům ve finále?
Děkuji za odpovědi.
ZAJACProtože jsem byl neskutečný outsider rozvedu to. Nikdo by nečekal že dojdu až sem protože jsem nebyl žádná hrozba byli i chvíle kdy mě vynechali z svých plánů a já se musel snažit aby semnou vůbec komunikovali a říkali mi nějaké plány ale dost lidí mi psalo že jsem je překvapil že jsem měl dobré odhady na to udělat správný move takže bych měl dostat hlasy kvůli tomu že mě lide podceňovali a já stým uměl pracovat a využívat.
JOHNYAhoj Iv, abych řekl pravdu, mám pocit, že jsem kolísal někde mezi středem a dnem. Byl jsem součástí některých aliancí, ale některých taky ne – to ale podle mě zažil asi každý tady. Ale zase jsem o dění v nich většinou věděl – třeba out Toma, ke kterému jsem se připojil, a to nebylo úplně alianční rozhodnutí některé z těch existujících aliancí. Taky jsem věděl o existenci aliance Vlachyho, Oninky, Zajace, Johana, Ester a Ivanky, o který mi Vlachy a Oninka řekly, abych věděl, že se mnou počítají dal a že se tohle děje. Nevím, co bereš jako doplňující hlas, doplňující hlas může být každý který hlasoval stejně jako ostatní. Takže doplňující hlas, mohla být Es, Oninka, Zajac, Johan nebo klidně ty. Jelikož skoro každé hlasování bylo jednotné jméno a tím se dostáváme k tomu proč já střílel mimo. Nechtěl jsem se s nikým vést jako ostatní hráči a čekat až mě vyhodí. Zkoušel jsem snad každému psát (krom Johana, s tím až poslední den), aby nebyl jen spolujezdcem a nečekal až ho někde před cílem vyhodí. Přišel jsem si to užít a zahrát. Mě tenhle typ hry asi vyhovuje, jsem přizpůsobivý situaci a ve hře to umím použít. Nemusím za každou cenu otáčet hlavou aliance. Ale měl jsem podle mě nějaké pevnější spojenectví, ve kterém jsem dost kroků řešil a ze kterých jsem nebyl vynechaný, ale občas jsem s nimi nesouhlasil a zkusil to jinak. Díky tomu jsem mohl být pro dost dvojek nebo trojek klíčový free vote, čímž jsem mohl hru ovlivnit svým hlasem a tím směrem kam jsem potřeboval – když jsem to potřeboval.
ESAhoj Iv, děkuji ti za tvou otázku. Moje sociální hra byla hlavní důvod, proč jsem nikdy nebyla ve skutečném ohrožení. Ne proto, že bych byla slabý hráč, ale proto, že jsem si už od začátku budovala vztahy tak, aby mě ostatní nevnímali jako hrozbu, ale zároveň mi důvěřovali. Vybrala jsem si Johana, Ivanku a tebe jako klíčové spojence a udržovala jsem si dobré vazby i s hráči mimo naši alianci. Mít vybudované pevné důvěryhodné vztahy byla základní strategie. Ze začátku jsem se soustředila na to, aby hráči věřili, že plány jsou jejich, i když jsem je nenápadně směrovala. Postupem času, když už jsem měla pevnou důvěru a chtěla ji posilovat a chránit, jsem začala své plány sdílet otevřeněji – aby moji blízcí spojenci cítili, že jsme v tom spolu a že jim věřím. Díky tomu jsem byla u všech klíčových rozhodnutí. Navíc právě díky dobrému vztahu se Zajacem jsem se včas dozvěděla, že Oninka plánovala brzy odstřihnout mě i Johana – bez jeho důvěry bych nikdy nezískala potvrzení svých domněnek. Ke konci hry mi hodně věřil, sdílel se mnou spoustu věcí, a to mi umožnilo připravit se a posunout se dál.
Jako další šel Johan.
JOHANAhojte Ester , Zajac a Johny ! V prvom rade gratulujem k finále. Všetci ste fakt fajn ľudia a ešte raz vám ďakujem za hru. Prešiel by som rovno k prvej otázke, ktorá bude pre všetkých. Obhájte svojich dvoch súperov, prečo by mali vyhrať oni a nie vy?
Ahoj Ester ! Dlhú dobu sme hrali spolu, mnohé plány boli spoločné a konzultovali sme ich spoločne. Z môjho pohľadu si po mojom flipe a vylúčení Hoboja vnímala, že už nejdem tak ako by si chcela, respektíve, že som to nekonzultoval s tebou a začínam sa odtrhávať. Myslím si, že až od toho momentu, čo si sa spojila s Iv a Ivankou si začala mať svoje signifikantne kroky. Nepriek tomu si ale napríklad ešte v deň vyhadzovu Langysa váhala či ísť do Oninky, a nepovedala si holkám o svojom extravote. Nakoniec si to preváhala a musela si ísť do Langoša. V reči ale popisuješ, že ti to vlastne hralo do karát, čomu verím. Mne ale príde, že to vtedy nebolo to, čo si naozaj chcela. Podľa mňa tvoje signifikantné ťahy začali až v deň vyhadzovu Oninky. Ako to vidíš ty? Nastal v tvojej hre nejaký zlomový bod, kedy tvoja hra začala byť viac tvoja a viac „víťazná“ a šla podľa tvojich ťahov alebo to vnímaš inak?
Ahoj Johny ! Mrzí ma, že sme si takmer celú hru až na posledný deň nepísali, ale vnímam, že sme si asi tak nejak obaja neverili a bolo to spôsobené tým. Ty si bol v hre niekoľkokrát téma dňa. Viackrát sa tvoje meno zmieňovalo ako to, čo by mohlo byť večer písané na kmeňovke. V prípadoch, keď si vedel, že tvoje meno koluje, ako si sa to dozvedel (konkrétne kontakty, spojenectvá) a keď si o tom vedel, čo si sa snažil robiť pre to, aby si nakoniec nevypadol?
ZAJACTaky tě zase rád vidím a taky děkuji za skvělou společnou bitvu Dobrá myslím si že Es měla naprosto skvělou sociální a dobrou strategii a dělala si vztahy s ostatními tak za to si zaslouží vyhrát V případě Johnyho bych si vybral to, že přišel aby si tu hru užil a hrál svými pocity a když se mu něco nelíbilo tak takhle nehlasoval.
JOHNYAhoj Johane a díky i tobě za hru. A omlouvám se, že mi to tak trvalo, jedu z práce a musel jsem to vzít přes obchod. Abych odpověděl na první otázku fakt upřímně, tak naprosto netuším, proč by měla vyhrát Es. My si nenapsaly ani slovo, nic o ní nevím ani o její hře. Její závěrečku jsem neviděl tak bych vařil z vody, když bych říkal, proč by měla vyhrát. O Zajacovi vím něco víc. Když bych za něj měl bojovat tak řeknu, že přežil hru outsidera, měl vazbu na Vlachyho, který ji měl na kupu lidí v našem i vedlejším kmeni. Nikdo ho asi nebral moc vážně a hru neměl moc silnou, ale zase dokázal vyhrát imunitu v něčem kde já jsem totálně pohořel.
Co se druhý otázky týká tak jako i mě to mrzí. Ale jak říkáš, my si nevěřily. Já teda hlavně kvůli tomu jak za sebe bojovala Oninka že tě nechce vyhodit. Vypadalo to, že mě chce vyměnit za tebe, a to by se nelíbilo nikomu. Navíc jsi byl dost spojený s Ester, se kterou jsem taky neměl žádný kontakt. Vypadaly jste dost nedobytně. Možná je chyba že jsem vám nenapsal, ale to ani vy mě. O tom že koluje moje jméno jsem párkrát slyšel, ale nevím, jestli vždycky. Dost věcí mi říkala Hanka. To se ale podařilo otočit na toho Toma, který zazmatkoval a mě teda stačilo se přidat ke správné straně. Taky Saša mi to psal ale to už nevím, jestli bylo ještě před sloučením nebo po něm, v tý časový lince se trochu ztrácím. Pak hned po sloučení jsem to věděl od Ivanky, to bylo, jak Fanoušci hlasovali Chrisi a my tam nehlasovali stejně. Ale tam mi Ivanka řekla že se řeší moje jméno u vás. Tak tam jsem samozřejmě burcoval původní Favority, že musíme hlasovat společně. No, a protože Ivanka o svém jménu taky věděla a měl jsem strach z imunity, tak jsme to změnily na Ester abych byl v bezpečí. Jen pro upřesnění, nepočítám psaní v tom, že si s někym napíšu pár vět a pak mi za dva dny přijde zpráva promiň zapomněla jsem ti odepsat. Tady máš za dva dny dvě kmenovky.
ESAhoj Johane, díky za tvoje otázky. Nejprve otázka č.1: Proč by měl vyhrát Johny: Johny hrál velmi přizpůsobivou a vytrvalou hru. Dokázal se udržet ve hře i bez silného štítu, našel si cestu i tam, kde měl slabší početní postavení, a přežil klíčové kmenovky. Jeho schopnost zůstat nenápadný ho dovedla až do finále. Proč by měl vyhrát Zajac: Zajac využil to, že byl často podceňován, a proměnil to ve svou výhodu. Díky svým vztahům ve správný čas dokázal změnit směr hlasování. Jeho strategie byla méně okázalá, ale efektivní – dostala ho až sem.
Otázka č.2: Díky, že to takhle popisuješ – myslím, že v tom máš kus pravdy. Po tvém flipu a po vyřazení Hoboje jsem opravdu začala vnímat, že se dynamika mění a že musím víc přebírat iniciativu. Už u Hanky, kdy se nám nakonec podařilo přesunout hlasy z Langyse jsem pochopila, že je potřeba víc aktivně pracovat na mojí aktivitě a směrování hry. V den vyřazení Langyse jsem dlouho váhala mezi dvěma možnostmi – zda zkusit rozjet plán na Oninku, nebo jít do Langyse – a zároveň, jestli použít extravote, nebo si ho ještě schovat. Váhala jsem tak dlouho, až jsem se od Ivanky dozvěděla, že už hlasovala pro Langyse, protože o mém extravotu nevěděla. Tím jsem promeškala příležitost extravote využít, ale zpětně se ukázalo, že vyřazení Langyse bylo stejně výhodné, protože byl velkou hrozbou i do budoucna. Takže za zlom bych označila období po Hobojovi a tvém flipu, kdy jsem si uvědomila, že musím hrát za sebe a zároveň víc otevřeně. Ale už Hanka byla první signál, že dokážu spolu s ostatními změnit směr. Takže spíš, než jeden konkrétní bod bych řekla, že moje hra postupně sílila a vyvíjela se tim jak jsem se snažila přizpůsobovat a reagovat. Nepovažuju to za „vítěznou“ hru, protože vítěz ještě nejsem, ale byl to moment, kdy jsem začala cítit, že dokážu dělat vlastní tahy a nést za ně odpovědnost.
Následuje Hoboj.
HOBOJOtázka na všechny – Nejsem vůbec rozhodnutej, takže odpověď na tuhle otázku rozhodne, komu to hodim. Nějak mi shrň, proč zrovna TY jsi lepší než ti ostatní dva a proč bych ti zrovna JÁ měl dát svůj hlas.
ZAJACMyslím si, že bys mi měl dát hlas za to, jak jsem hrál hru outsidera a byl jsem podcenovanej což uznej sám, že bys nikdy nečekal? Ve správný moment jsem si udělal dobrý vztah s Es, který mě dostal až tam kde jsem teď i když jsem kvůli tomu musel napsat Monču s kterou jsem se hodně sblížil, a navíc vyhrál jsem v výzvě která šla očividně proti mě protože krom toho že mi nefunguje jedno oko tak špatně poznávám fialovou a modrou barvu za což jsem strašně rád že se mi to povedlo
JOHNYAhoj Hoboji, shrnu asi to, co jsem psal v závěrečce. Do hry jsem dal maximum, žádnou výzvu jsem nevynechal, svým spojencům jsem byl věrný, nebál jsem se ale i zkusit změnit směr. Mám na kontě i jednu individuální imunitu. Uměl jsem se přizpůsobit situaci a nepodělal se když to nevyšlo dle plánu. Když vám uvěřily holky a hlasovaly Zajace navzdory naši domluvě byl jsem i tak schopný s nimi dal hrát a nechal si situaci vysvětlit. Jsem si vědom svých chyb že jsem občas nebyl důraznější a že jsem se asi mohl snažit víc komunikovat. Vím že tady jsem i díky práci jiných lidí z mýho původního kmene se kterými jsem spolupracoval a jejich kroky mi vlastně udělaly štít a já přežil. Já ale hrál dost za sebe, snažil jsem se nebýt na nikom zavislý a držet se ho což myslím že bylo vidět.
ESAhoj Hoboji děkuji za tvoji otázku. Během celé hry jsem byla součástí všech klíčových rozhodnutí a hlasování – ani jednou jsem nehlasovala mimo většinu. To znamená, že jsem pokaždé dokázala vyhodnotit situaci správně a udržet si kontrolu nad svou pozicí. Od začátku jsem si vybudovala pevná spojenectví (Johan, Ivanka, Iv) byla členem dalších aliancí a udržovala vztahy i mimo aliance, což mi umožňovalo získávat informace z obou stran. Našla jsem skrytý symbol, dokázala jsem ho zahrát správně a zároveň jsem měla výhodu, kterou jsem ani nemusela použít – což ukazuje, že jsem si dokázala udržet pozici bezpečnou i bez zbytečného riskování. uvědomuji si, že moje hra ze začátku rozhodně nebyla dokonalá, ale mela postupný vývoj. Spíš jsem zjišťovala, co funguje, poznávala dynamiku a hledala správné cesty. Každým kolem jsem se ale učila, přizpůsobovala se novým situacím a zlepšovala se ve všech aspektech – ve strategii, v komunikaci i v práci s informacemi. Hra mě postupně naučila být odvážnější a aktivnější, a právě tenhle růst mě dovedl až sem do finále.
Následovala Oninka.
ONINKAAhoj finalisti, všem vám gratuluji, že jste se dostali až sem, ačkoliv důvody, proč tu někdo je/někteří jsou, nejsou ty správné…ale co už. Pečlivě a opakovaně jsem studovala závěrečné řeči vás všech, znovu sjela vzpomínky, no a došla jsem k závěru, že tři otázky k vaší hře mi nestačí. Zkusila jsem tedy vybrat to nejzásadnější, kde mi visí nějaká otázka nebo prostě potřebuju říct nějaký dovětek. Mám jednu otázku na vás všechny, a pak sólo otázku na Ester a Johnyho. Zajdy se neptám ne proto, že ho považuji za loosera, který nemá šanci, ale proto, že o jeho hře vím nejvíc. A připravte se, bude to delší.
Začnu tedy tou, jejíž zodpovězení bych ráda od vás všech. O odpověď prosím každého z vás do soukromé zprávy Lukkimu (je to s ním domluvené). Chci předejít tomu, že byste opisovali. Po vás všech bych ráda jmenný seznam porotců a vás, finalistů, a to v tom pořadí, jak hodnotíte jejich hru. Tedy č. 1 bude ten podle vás nejlepší, číslo 12 ten nejhorší. Ke každému napište pár větiček, proč má právě toto umístění. Byla bych ráda, kdybyste opravdu popsali to, co a jak vidíte, ne to, co myslíte, že chtějí vidět ostatní. Žádný anální alpinismus není třeba, prostě reality check z vašeho pohledu.
Ester, ve tvé finálové řeči velmi často zaznívají slovní spojení jako „Oninky aliance“, „Oninky lidé“, „Oninka je hrozba, queen“ a další obdoby. Zní mi to, jako bys ostatní hráče nebrala jako rovnocenné soupeře, jako hrozby, jako konkurenci. Bylo to skutečně tak, jak to ve tvé finálové řeči zní? Dále jsem ve tvé řeči, ale i v těch vzpomínkách, dost často zaznamenala obraty jako „Já udělala“, „Já naplánovala“, „Já věděla“, „Já potřebovala“ apod. Neměla jsem pocit, že tvá hra bylo o tolik lepší než těch, které tam ani nezmiňuješ (pokud vůbec lepší byla). Až do fáze mého vyřazení jsem z tvé finálové řeči měla pocit, že se jedná o souboj tebe proti mně, a mnozí ostatní ti pomalu ani nestáli za zmínku. A ano, vím, že Hoboje a Langyse jsi zmínila, ale další jména coby hrozby jsi „okrajově lízla“ až když jsem odešla já – Iv, Ivanku, Johana, a to je asi všechno. Lidi jako je Johny, Vlachy, Hana, Zajac, ti tě asi nijak netrápili. Což jsi zčásti potvrdila tím, že jsi zmínila, že Zajace jsi rozhodně chtěla do finále. Zajace, o kterém jsi psala, jak ho všichni podceňují a ojebávají. Od někoho, kdo si je tak jistý svojí hrou v duchu „JÁ“ bych čekala větší koule. Ráda bych ještě dodala, že zatímco u tebe to patrně bylo „já a moji lidé“, u nás jsme to byli „my“. Kroky byly naše, nikdo se nehroutil, když se někdo utrhl ze řetězu a jednal třeba na vlastní pěst (což tobě udělal Johan a ty jsi z toho byla očividně rozhořčená). Byli jsme rovnocennými partnery v našich aliancích (ne mých, pozor). A kdyby se poštěstilo, že bych se svým power duo (po vyřazení Kikuše to byl Vlachy – do té doby jsme byli power trio) došla až k branám finále, ani na chvíli bych nepřemýšlela, že se ho zbavím. Bylo by mi ctí dojít až do konce s někým, s kým jsem od začátku, a s hlavou vztyčenou bych se postavila před porotu a tam obhájila své kroky, myšlenky apod. Porota by rozhodla, kdo z nás byl lepší, a já bych měla radost za něj i za sebe. Ale to je spíš jen taková myšlenka. Protože osobně mi tvůj krok vyřazení Johana není vůbec sympatický, stejně jako poukazování na to, jak z nás byl psychicky zničený a ty jsi mu dělala terapeutku. Dokud jsi ho potřebovala, dělala jsi to ochotně, ale jakmile se ti přestal hodit, zapomněla jsi na všechno, co mezi vámi bylo. Skoro myslím, že jsi ho vyhodila proto, abys potěšila porotu, protože jsi věděla, kolik z nás je na něj naštvaných. No ale to už je asi až moc mých postřehů…
Johny, hrála jsem s tebou od začátku, takže tvoji hru (až do mého outu) znám. Někomu tedy možná pomůže, když řeknu, že jsi to popsal zhruba tak, jak to bylo. Cením tvoji upřímnost v tom, co se (ti) nepovedlo, o čem jsi třeba ani nevěděl, že se chystá, kde cítíš křivdy a co ti ublížilo. Je fajn vidět, že si seš těch věcí vědom a neomotáváš ta fakta do cukrové vaty, aby to vypadalo lépe. Asi si všichni všimli, že já jsem výrazný hráč, který je vidět a slyšet, proto většinou tíhnu k lidem podobného nastavení. Ale teď zpětně musím uznat, že tvá hra ze dna (na kterém jsi prostě byl už v kmeni Favoritů, když jsi nebyl součástí části aliancí a důvěra k tobě byla nevelká) mi přijde hustá, protože jsi přežil fakt dost bouří, a to i těch, které jsme si v kmeni udělali my sami (ano, vím, nějaké jsou moje chyba). Celou dobu do sloučení mě na tobě štvalo, že jsi byl schopný celý den mlčet, a pak po výzvě napsat „takže co dneska?“. To tvé celodenní mlčení zcela zbytečně evokovalo pocit, že buchty pečeš s někým jiným, a za mnou pak jdeš jen na výzvědy. Asi právě proto jsem měla takové obavy ti věřit (což se pak dozvíš i ve zpovědi). A nyní už vidím, že tobě se věřit dalo, jenže jsi tuhle svoji „schopnost“ neprodal a já tak měla pořád otazníky, s kým vlastně hraješ. Ale po sloučení ses už hecnul víc a začal jsi i víc komunikovat, takže na jednu stranu cením, že ses poučil, na druhou stranu – do další hry jdi s větším nasazením co se kdákání o ničem týká. No a teď ta samotná otázka. Jsi v cílové rovince, jde o všechno. Bylo na tvé hře něco, co bys teď zpětně udělal jinak, s čím nejsi spokojený, prostě co bys změnil, kdybys mohl? Pokud tě napadne i více než jedna věc, hrň to sem.
JOHNYAhoj Oninko díky i tobě. Asi už všichni víte, že mám doma manželku. No a někdo ví že k ní ještě dvě malý děti. Tahle hra si žádá fakt hodně času což pro mě bylo občas dost složitý zkloubit s rodinným a pracovním životem – přece jen jsem nemohl rodinu na tři týdny úplně ignorovat. Nechci se na to vymlouvat, tak to prostě je. Rozjezd jsem měl pomalejší, já se znal jen s lidmi ze čtyřky tak jsem nejdřív chtěl hrát hlavně s nima. A když mi došlo, že to nepůjde už jsem nasedal do rozjetého vlaku, protože vy jste si už všichni psali. Taky mi přišlo, že se všichni znáte. A mě fakt přišlo těžký se na sílu někam cpát, navíc jsem tušil že mi nikdo nevěří (což do teď nechápu, jak se stalo, protože věřit jste mi fakt mohli, což jsi teď sama napsala). No ale k otázce. Chybu tady určitě udělal každej, ani já nejsem vyjímkou. Už v závěrečce jsem psal že jsem měl víc zatlačit na to vyhození Johana. Taky mi přijde, že jak jsem ty dva dny po sloučení prakticky nehrál a s nikým nemluvil tak jsem možná o něco přišel. Ale výsledek je takovej že jsem teď ve finále. Po tom, co se stalo přesně tak jak se to stalo. Takže si tech chyb jsem sice vědomej ale neměnil bych nic. Myslím, že kdybych na vás s tím Johanem tlačil víc a my ho vyhodili, teď by se klidně stalo, že jsem ve finále s někým jiným, mnohem výraznějším, a moje šance by byly o dost menší. Nebo bych tady nebyl vůbec. Takže bych neměnil nic.
Seřazení:
12. místo Ester Důvodem je pouze to, že jsem si s ní o hře nenapsal ani slovo. Když jsem jí napsal tak mi odpověděla za dva dny, že zapomněla odepsat. Teď tady na radě čtu, jak měla skvělou sociální hru, ale já to teda nezaznamenal. Je ve finále, takže v ní něco bejt musí ale to je přede mnou skrytý. Svý závěrečky jsme vzájemně neviděli, takže netuším, co se skrývá za jejím postupem až do finále.
11. místo Hoboj Ani s ním jsem si o hře moc nenapsal. Ale o jeho hře vím něco víc než o hře Ester, protože mi o něm říkaly holky, které s ním chtěly hrát. Takže vím, že umí dát podporu, hraje dobrou sociální hru a výzvy by mu podle všeho taky šly což ukázal už při té první výzvě o imunitu. Myslím, že kdybych ho poznal víc měl bych to v top pětce určitě, takhle ale neumím moc posoudit.
10. místo Hanka Vím, že Hanka je úžasná holka a umí být i silná hráčka – vím to ze čtvrté série. Je výřečná, nepodléhá emocím, vždycky měla nadhled spíš než strach. Ale v této sérii fakt neměla na hru čas, a tak neukázala co v ní je.
9. místo Iv Mám zase hlavně z doslechu, protože se mnou moc hrát nechtěla, ale je to šikovná a pěkná holka, myslím, že i oblíbená. Je i dost chytrá což je pro hru super. Takže čekám že ten s kým hrát chce, uvidí skvělou sociální hru. Já ten šťastlivec bohužel nebyl.
8. místo Langys Chvíli jsme spolu zkoušely hrát, ale nějak nám to nevyšlo hned na první dobrou a pak už nebyla možnost. Ale viděly jsme situaci stejně (doufám teda) a já si říkal, že by to mohl být dobrý spojenec. Bohužel odešel dost brzy abych si to ověřil.
7. místo Chrisi Úžasná ve výzva, rychlá, kreativní. Moc milá holka, takže by její sociální hra mohla být silná. Ale takových byla hromada no. Myslím, že se jí lekly ty, kdo studovaly předešlou sérii, a proto se jí zbavily tak brzy. Určitě měla velký potenciál.
6. místo Zajac Dostal se až do finále, ale hru určitě neměl nejsilnější. Překvapil mě, jak získal tu imunitu, ale přijde mi, že ho každý bral spíš tak do počtu. Viděly jsme stejně ten problémek s Johanem, že musí pryč, ale oběma nám Oninka vysvětlila, že nikam nejde a ani jeden z nás neprásknul do stolu, že prostě půjde
5. místo Vlachy Měl pevné vazby u nás a dost informací i z kmene Fanoušků. Narušitel pravidel ale přinášel dost nadhledu a dobrý nálady. Měl silné spojence, to byla jedna z jeho největších předností. Byl i rychlý v odesílání hajzlíku, takže i na výzvy šikovný.
4. místo Johan Bral jsem ho jako mozek původních Fanoušků. Nevyměnily jsme si až na poslední den ani slovo, ale Oninka s ním hrát chtěla, což asi dost ukazuje na to, jakej šikula to byl. Navíc oni dva nás propojily za účelem vyhození Hoboje. I když jsme si nepsaly vím toho o něm poměrně dost, a proto je takhle vysoko.
3. místo Ivanka Zkoušel jsem s ní hrát už od sloučení, ale tam jsme oba hned zjistily, že jsme si vzájemně lhaly. Ale oba jsme to vzaly s humorem a dál udržovaly kontakt. Nejdřív mi přišla taková nestálá, že nevěděla kde, co říká, ale pak jsem zjistil že to nejspíš byla její strategie. Na konci jsme ale našly stejný směr a konečně hrály spolu. Škoda že jsme spolupracovat nezačaly dřív.
2. místo Oninka Asi jedna z nejvýraznějších osob série a adept na výhru v očích dost lidí. Byla chytrá, dobrá ve výzvách, dobře jí to mluvilo, takže mě dotlačila i videohovoru, když potřebovala.
1. místo Johny Dal jsem do toho maximum svých sil, makal jsem ve všech výzvách a nevedl si špatně, zachoval si nadhled, oprostil se od emocí, kombinoval jsem hru to s rodinným a pracovním životem. A jsem teď ve finále.
ZAJAC1 Es jí dávám na první místo podle mého pohledu hrála dobrou hru až tady jsem zjistil že měla extra hlas měla symbol a dobře využívala lidí
2 Monča tebe jsem dal na druhé místo, protože tě mám hodně rád a krom toho že jsi nedala na mě u vyloučení Johana jsi podle mě hrála dobře
3 Johan přišel s hodně kontakty a uměl je využít, ale zároveň si ty lidi uměl poštvat proti sobě
4 Saša mám ho rád a známé se osobně ale udělal pár kvůli kterým ho nemůžu dát výš
5 Hoboj tady je asi největší terč série kvůli jménu ale zároveň využíval dobře kontakty, které měl
6 Ivanka přišla s nějakým terčem kvůli její učasti v Real Survivoru, ale zvládla to dobře
7 Kiki je hodně fajn jako osoba bude jistě skvělá ale jako hračku jsem ji pořádně nepoznal
8 Zajac na 8 dávám sebe jako outsidera celého merge ale zároveň si myslím, že jsem hrál dobře na své poměry
9 Johny moc jsme se nebavili ale něco musel dělat dobře když je v finále
10 Langys well tady nevím on byl dobrý stratég, ale taky o jeho hře moc nevím
11 IV je to z důvodu že o její hře nic nevím
12 Hanka hádám že ji tak dolů dávám jenom kvůli tomu, že tu skoro nebyla
ESAhoj Oninko, děkuji za tvé otázky a podněty. Posílám odpovědi at nezdržuji ostatní na seznamu budu teprv pracovat. Nejdřív bych ráda řekla, že jsem byla do poslední chvíle v práci a na sepsání řeči jsem měla omezený čas. Snažila jsem se shrnout co nejvíc důležitých momentů, aby to bylo výstižné, ale ne zbytečně dlouhé – a v tom spěchu je jasné, že to nemohlo obsáhnout úplně všechno 1. Rozumím, že z mé řeči mohlo působit, že jsem ostatní tolik nevnímala, když jsem často mluvila o „Oninky alianci“ nebo o tom, že byla hrozba. Nebylo to ale proto, že bych ostatní nepovažovala za soupeře. Používala jsem ta označení hlavně proto, abych stručně popsala dynamiku, která tehdy ve hře opravdu byla – Oninka byla viditelná tvář a tahoun velké skupiny. Ostatní hráči v ní samozřejmě hráli důležitou roli a já jsem to tak i brala. To, že to může působit jednostranně, mě mrzí, ale rozhodně to nebylo úmyslné podceňování nikoho. Právě naopak – věděla jsem, že i ti, které jsem třeba nezmiňovala tolik nahlas, byli schopní mě kdykoli ohrozit, kdybych je podcenila. Proto jsem se snažila jednat s každým a udržovat vztahy napříč hrou.
2. K tomu, že jsem často používala obraty jako „já udělala“ nebo „já naplánovala“ – upřímně, ani jsem si to neuvědomovala jako nějaké přivlastňování si zásluh. Vnímala jsem to hlavně tak, že obhajuju svou vlastní hru a popisuju ji ze svého pohledu. Kdybych naopak mluvila o krocích ostatních, mohlo by to působit, že popisuju jejich hru a kroky místo té své, a to jsem nechtěla. Samozřejmě ale vím, že bez ostatních hráčů, se kterými jsem ty kroky a situace řešila, by se to nikdy nepodařilo. To, že o svých rozhodnutích mluvím v první osobě, neznamená, že bych jejich přínos přehlížela nebo si myslela, že jsem všechno dokázala sama – to by byl nesmysl. Pokud to tak mohlo znít, mrzí mě to. Cílem bylo ukázat, za co konkrétně nesu odpovědnost, a ne zmenšovat zásluhy ostatních.
3. Respektuji, že to tak na tebe mohlo působit, i když jsem přímo tuhle formulaci nepoužila. nemělo to znamenat, že bych brala ostatní jen jako figurky nebo podřízené. Bylo to spíš zjednodušené vyjádření pro rychlé popsání vztahů v alianci. Ve skutečnosti jsem vnímala naši spolupráci jako týmovou – věděla jsem, že bez těch lidí by žádný plán nevyšel. Vážím si všech, se kterými jsem spolupracovala, a rozhodně jsem nechtěla nikoho zmenšovat.
4. Vyřazení Johana pro mě nebylo vůbec snadné – od začátku byl mým nejbližším spojencem a původně jsem opravdu chtěla jít s ním až do konce. Vážím si toho, co jsme spolu ve hře měli, a kdyby šlo jen o sympatie nebo přátelství, neměla bych důvod ho vyřazovat. Jenže během hry se nahromadilo víc faktorů a já jsem v tu chvíli cítila, že musím rozhodnout herně. Chápu, že může působit líp říct, že by bylo „ctí dojít až do finále s někým od začátku“, ale Survivor není soutěž o nejhezčí morální gesto. Tahle hra mě postupně naučila, že pokud chci být skutečný hráč, musím umět udělat i těžká rozhodnutí bez ohledu na emoce nebo to, co bude znít líp před porotou. Nebyla to volba, jak potěšit porotu – v porotě je spousta lidí s rozdílnými názory a bylo jasné, že část z nich ten krok schválí a jiná část ho naopak zpochybní. Kdybych se rozhodovala podle toho, co je komu sympatické, ztratila bych kontrolu nad vlastní hrou. Rozhodla jsem se podle toho, co mi v daných okolnostech dávalo největší smysl jako hráči, ne podle toho, co je nejhezčí nebo nejpopulárnější.
Seřazení:
1. Ivanka – Celou dobu hrála stabilně a chytře, udržovala si dobré vztahy a před svým vyřazením nedostala ani jeden hlas. To ukazuje, jak dobře zvládla sociální hru a čtení situací.
2. Oninka – Velmi silná hráčka, tahoun aliance, výrazná osobnost celé hry. Dokázala vést ostatní a udávat směr.
3. Johan – Silný stratég a sociální hráč, který měl velký vliv hlavně v první polovině hry. Později se sice trochu stáhl, ale jeho rozhodnutí a vztahy významně formovaly průběh.
4. Iv – Pořád bojovala, i když byla často zmiňovaná jako cíl. Dokázala přesvědčovat lidi, aby ji podrželi, a zvládla se vracet do hry, i když byla „na dně“.
5. Hoboj – Výkonný v soutěžích, velmi silný hráč. Zároveň byl velmi sympatický a zábavný, uměl si získat lidi a dobře komunikovat, což mu pomáhalo udržet si silné postavení. Byl hrozbou v soubojích a jeho vyřazení změnilo dynamiku hry.
6. Langys – Velmi aktivní a hravý hráč, často přicházel s kreativními strategiemi a zamotávkami, které dělaly hru zajímavější. Byl ale hodně na očích, což z něj v klíčových momentech udělalo viditelný cíl.
7. Es (já) – Moje hra se postupně vyvíjela – ze začátku jsem spíš pozorovala a učila se, postupně jsem přebírala víc iniciativy.
8. Zajac – Často podceňovaný, ale získával důležité informace a jeho postřehy (např. varování před Oninkou) pomáhaly formovat strategii.
9. Chrisi – Silná a schopná hráčka, šikovná na kreativní výzvy. Její pověst silného hráče ji ale předcházela a v kombinaci s těsným spojením s Oninkou to nakonec přispělo k jejímu vyřazení.
10. Vlachy – Důležitý spojenec Oninky, ale jeho špatné načasování ho stálo hru.
11. Johny – Přizpůsobivý, ale spíše přežíval a jeho vliv na rozhodnutí byl menší.
12. Hanka – Byla málo aktivní, a tak neukázala svůj herní potenciál.
Jako další šla Hanka.
HANKA1. Pro Es.: Ahoj Es. Mohla by sis obhájit Tvoje kroky a zkusit mě přesvědčit o tom, že lidi hlasovali s Tebou a ne Ty s nima. A můžeš mi ještě prosím přesně vysvětlit, jak ses přičinila tomu, že mě lidi psali? Komu jsi nadhodila moje jméno? Děkuju.
2. Pro Johnyho.: Ahoj Johny. Řekni mi prosím, jaká kmenovka pro Tebe byla nejtěžší a při kterých jsi stočil pozornost na někoho jiného a přebral jsi otěže? Jakým způsobem ses dokázal dostat po sloučení mezi většinu? Děkuju.
3. Pro Zajace.: Ahoj Kájo. Ráda bych věděla, jestli jsi někdy přebral iniciativu a změnil průběh hlasování tím, že by lidi hlasovali s Tebou, a ne Ty s nimi. Jen mě zajímá, čím jsi ovlivňoval hru. Děkuju.
JOHNYAhoj Hani, první kmenovka co pro mě byla těžká byla, když jsem psal tebe. A to nepíšu záměrně. Potom když vypadla Oninka v tu chvíli jsem si připadal sám, ale zároveň mě to pak nekoplo, jak jsem psal v závěrečné řeči. To mi konečně pomohlo ty otěže trochu převzít, lip se pobavit s Ivankou a směr hry konečně trochu otočit. Ty otěže jsem chtěl převzít už při mé snaze o vyhození Johana což bohužel nevyšlo – ne v tu chvíli kdy jsem o tom začal mluvit. A co se týče většiny, tam jsem ve sloučení asi nikdy pořádně nebyl. Ikdyz jsem byl byl informován z jedné ci druhé strany co se bude dít, tu jistotu většiny jsem neměl. Byly to porad spis nejaky dočasný pozice, kde jsem zrovna byl, přizpůsoboval jsem se tomu, co se zrovna dělo.
ZAJACAhojky Hani. Na tvoji otázku je bohužel jednoduchá odpověď. Chodil jsem často za lidmi s plánem na něčí vyřazení před tvým vyřazením jsem šel za Mončou stým že vyřadíme Iv ale ona to odmítla kvůli SH Saši v F9/F8 jsem se hodně snažil u Saši/Monči abychom hlasovali Johana odmítli chtěli mu věřit, ale nedali na mě. Takže díky tomu že lidé nikdy nedali na moje pocity nebrali mě vážně tak jsem hru moc neovlivňoval přiznám tom.
ESAhoj Hanko, děkuji za tvoje otázky. určitě to nebylo tak, že bych cíleně přišla s tvým jménem jako prvním nebo že by to byl nějaký můj osobní tah. Po vyřazení Filipa jsem nechtěla, aby hned vypadl další z nás – třeba Lukáš – protože by se tím jen zvýšila převaha favoritů. Když jsme to řešili s Johanem, původně jsem chtěla spíš Vlachyho, protože měl samohlas a svým chováním občas budil nedůvěru kvůli porušování pravidel. Johan s tím ale nejdřív nesouhlasil. Mezitím jsem psala i s Oninkou a v holčičí ali, a v těch diskusích jsem znovu zmínila Vlachyho jako nejlepší možnost. Oninka ale řekla, že ho vyřadit nechce, protože mu něco dluží a bere ho jako spojence, a navrhla místo toho tebe. Nakonec jsem s tím souhlasila – nebylo to osobní, šlo čistě o to, aby šel někdo z favoritů. Vnímám tě jako srdcařku a vážím si tě jako člověka i hráčky – jen to byla tehdy pro mě nejbezpečnější volba, jak ochránit naše čísla. Určitě jsem se nesnažila jen nenápadně přizpůsobovat většině, abych hladce došla až sem. Snažila jsem se hledat cesty, jak ovlivnit směr hlasování, tak, aby dával smysl nejen mně, ale i ostatním, aby se ke mně sami chtěli přidat. To, že jsem nikdy nehlasovala mimo většinu, nebylo náhodou – nebylo to proto, že bych slepě následovala ostatní, ale protože jsem měla přehled o situaci a byla u dohod, které rozhodovaly. Aktivně jsem nabízela možnosti a otevírala diskuze – třeba přesvědčování, aby šel ven někdo z favoritů místo našich fanoušků, nebo domluvy, které vedly k vyřazení silných soupeřů v klíčových momentech. Současně jsem udržovala vztahy na obou stranách, aby lidé cítili, že mi můžou věřit a že jim mé návrhy dávají smysl. Součástí mé strategie byla i práce s výhodami. S Johanem jsme oba měli symbol – jeho byl ze sloučení a umožňoval návrat do hry, můj by se po použití nevracel. Přesvědčila jsem ho, abychom si je vyměnili, čímž jsem si zajistila, že v poslední pětce budu jediná se symbolem, zatímco on bude bez ochrany, pokud nevyhraje výzvu. V šestce jsem pak záměrně pracovala na tom, aby musel svůj idol použít, čímž jsem si otevřela prostor do dalších kol. Tento tah mi dal větší kontrolu nad děním a vybudoval mi silnější pozici pro konec hry.
Jako předposlední šla Chrisi.
CHRISIDobré ráno finalisti, chci vám všem pogratulovat k finálové 3. Všichni jste tu z nějakého důvodu, už jste si hru celkem obhájili, ale ještě nejsem úplně rozhodnutá. Takže šanci dostat můj hlas máte všichni. Mám 2 otázky pro Ester a jednu pro Johnyho.
1. Ester Řeč jsi měla napsanou hezky, ale mě jsi moc nepřesvědčila. Nejsem fanoušek téhle hry v ústraní a schovávání se za jiné hráče, byť je to taky taktika. Zajímá mě toho víc, ale na některé věci se určitě doptají i zbylí porotci. Na začátku jsi psala, že jsi byla oslovená mezi posledními, a navíc jako náhradník, a že jsi neměla moc času se připravit. Co jsem pochopila, tak jsi měla do toho i státnice. Co mi přijde zvláštní, je poslední výzva o imunitu. Otázek prý bylo 20, některé né moc lehké. Jak jsi zvládla odpovědět na všech 20 naprosto správně, bez jediné chyby, za 23 minut (plus mínus), když kluci měli větší přehled o minulých sériích Lukkivoru (soudím podle toho že Zajac a Johny už jednou hráli, a Johan, jakožto student má více času brouzdat internet) a víc času se připravit než ty? Jen štěstí?
2. Dále, nemyslím si, že jsi mi nenapsala jen kvůli státnicím, protože sis s ostatními psala normálně. Ivanka s Langysem též měli státnice a zvládli to. Stačilo narovinu říct, že jsi mě chtěla dostat ven, kvůli mé minulosti s Johanem a byla jsem pro tebe v tomto ohledu hrozba, která musela ze hry pryč, aby ty sis mohla zachovat sluníčkový ráj tebe a Johana, ve kterém stejně nakonec začalo pršet. Myslím si, že kdyby sis natolik věřila ve své hře, že vyhraješ, tak si do finále k sobě Johana (nebo i Ivanku) vezmeš. A né kluky, kteří ve tvých očích můžou působit herně slabší, neboli jinak řečeno – snadnější výhra. Myslíš si, že “zbavit se koule u nohy” v podobě Johana, byla správná volba? Nebo si jen svým herním tahem chtěla potěšit nás porotce?
3. Johny Tím že jsem s tebou v pár aliancích byla a hrála od začátku až po začátek sloučení, tak mám trošku přehled. Ale chci se tě zeptat. Jaký byl tvůj největší herní krok ve hře? Na co jsi nejvíce hrdý? Kromě výhry individuální imunity a tím jistoty dalšího dne? A neboj, moravskou pálenku si jednou spolu dáme.
JOHNYAhoj Chrisi, dobré ráno. Pro mě největší krok nebyl nutně jeden konkrétní moment, ale spíš to že jsem dokázal udržet a budovat nějaký vztahy a aliance tak dlouho že jsem se dostal až sem. Ne vždycky je to o velkých tazích, někdy je síla právě v tom že tě lidi nevnímaj jako hrozbu a tím pádem přežíváš dál. Nejvíc jsem pyšný na to že jsem se vždycky dokázal přizpůsobit aktuálnímu dění, když se otáčely hlasy nebo měnily aliance. Moje jméno sice několikrát zaznělo ale nikdy jsem nebyl v úplném ohrožení, navíc jsem o tom věděl, a to hned z více zdrojů. Když nad tím tam přemýšlím tak všichni tady chtějí velký tahy a nějaký wow akce ale ono to někdy může být spíš dost na škodu. Nechci tady na nikoho poukazovat ale jeden příklad dám. Co jsem pak věděl od Oninky a Hanky tak ty jsi chtěla udělat velký krok hned po sloučení a stálo tě to hru. Vím že nenápadná hra bez velkých vln může být trochu nudná, ale mně zajistila dlouhodobou pozici. Ale nedá se říct, že bych ty kroky nedělal. Zkoušel jsem to tak dlouho až jsem ty kroky prostě začal dělat i když se ze začátku nesešly s názory ostatních a byl jsem v tom sám. Jsem hrdý, že jsem se dostal až sem, vážně jsem si to hrozně moc přál což pak uvidíte ve zpovědích. Samozřejmě jsem jsem hrdý i na to, že jsem si stát za svým rozhodnutím, a to i za situace, když jsem šel proti proudu. Tim bych označil i své větší kroky, že jsem se nebál jít proti proudu a být i v nějaký situaci úplně sám. Při hlasování jsme dělali rozhodnutí všichni, takže nemám právo si z toho něco přičítat pro sebe, když to bylo většinové rozhodnutí. A takhle zpětně jsem fakt nejvíc hrdej na tu svoji přizpůsobivost a nadhled.
ES1. Ahoj Chrisi dekuji za otázky a podněty. Chápu, že to pro tebe může znít nepravděpodobně, ale nebylo to jen štěstí. Sama zmiňuješ, že jsem ve své finálové řeči psala o tom, že jsem byla oslovená mezi posledními, navíc jen jako náhradník, a že jsem kvůli státnicím neměla moc času se připravit coz moc nesouvisí, protože ty jsem měla přímo v den vypadnutí Hoboje, a od té chvíle se moje hra extrémně změnila coz jsem už více popisovala v jiných odpovědích. Když jsem od státnic měla konečně volnější ruce, snažila jsem se do hry dávat maximum – a to platilo i pro finálovou výzvu o imunitu. Poslední roky jsem se naplno věnovala studiu na vysoké škole, a právě teď jsem po půlroční tvrdé přípravě dělala státnice. Stres a časový tlak jsou pro mě něco, na co jsem zvyklá – dokonce mě spíš aktivují, než paralyzují. I bakalářku jsem napsala za týden, protože pod tlakem dokážu fungovat efektivně. Nejdřív jsme dostali informaci, že otázky budou obecně z Lukkivoru, takže v čase mezi infem a zadáním, jsem si předem připravila v prohlížeči jednotlivá okna – každé pro jednu sérii. Prvních deset otázek ve finálové výzvě bylo snazších, protože se týkaly přímo této série, a ty jsem zvládla většinu z hlavy něco se muselo dohledat např. věk účastníků.Druhá polovina už byla ze starších sérií, tam mi pomohl web a připravena jednotlivá prohlížečová okna pro případ rychlého hledání informací. Některé věci se podařilo najít rychleji, některé hůř, a třeba poslední otázka už byla jenom o odhadu a zvládnutí tlaku. Nemůžu soudit, jak se připravovali ostatní, ale předpokládám, že jsem určitě nebyla první, kdo odpovědi posílal –jen jsem je možná poslala s menším počtem chyb, ale i ja chybovala. Při samotném testu jsem držela strategii – jisté otázky jsem vyřešila hned, u nejistých jsem neplýtvala časem a vrátila se k nim později. Mě samotnou těší, že se mi to podařilo – určitě v tom hrála roli příprava, zvládání stresu a práce s časem, ale i velký kus štěstí.
2. Když píšeš, že si nemyslíš, že jsem ti nenapsala jen kvůli státnicím, protože jsem přitom psala ostatním – je pravda, že jsem v té době komunikovala hlavně se svými aliančními partnery, a i tam to bylo hodně omezené. Zpětně si uvědomuju, že jsem v té fázi hry a v komunikaci mohla fungovat lépe, a už jsem to zmiňovala i v jiných odpovědích. Je také fér dodat, že kromě státnic jsem měla v době sloučení extrémně náročný víkend v práci – směny po 16 hodinách – a k tomu jsem sama na dvě děti. V kombinaci s těmito okolnostmi, jsem tehdy prostě nestíhala víc než základní kontakt. Nepsala jsem si s nikým z vašeho kmene favoritů, a než jsem se stihla víc rozkoukat, byla jsi ze hry pryč. Nebyla to cílená ignorace ani promyšlený tah proti tobě, spíš prostě shoda okolností. To, že ve chvíli, kdy začalo padat tvoje jméno, jsem s tím byla v pohodě a souhlasila, nepopírám. Sama jsem tě vnímala jako hrozbu a v mých vzpomínkách i ve finálové řeči to přiznávám. Když se tohle jméno objevilo, hodilo se mi to strategicky a souhlasila jsem s tím – čistě herně, ne proto, abych před porotou vypadala líp nebo si držela nějaký obraz. Tahle otázka je hodně podobná té, kterou mi položila Oninka, a už jsem na to dost podrobně odpovídala – ale ráda to shrnu i tobě. Naopak – původně byl Johan přesně ten člověk, se kterým jsem chtěla dojít až na úplný konec. Vážila jsem si toho, co jsme spolu ve hře vybudovali, a dlouho jsem držela plán jít s ním. Jenže s blížícím se finále jsem začala vnímat, že tahle hra je i o tom, dokázat udělat těžký krok a ukázat vlastní tah. Pokud bych jen držela původní alianci, mohlo by to vypadat, že jsem se „vezla“, a to jsem nechtěla. Rozhodnutí nebylo o tom, že bych považovala kluky za snadnější výhru. Spíš jsem cítila, že musím převzít iniciativu a udělat tah, který bude mým vlastním rozhodnutím, ne pokračováním starého plánu. Nebylo to ani proto, abych potěšila porotu – jak jsem zmiňovala v předchozích odpovědích je jasné, že část lidí ten krok schválí a jiná část ho naopak zpochybní. Kdybych přizpůsobovala své kroky tomu, co by mohlo působit líp u poroty, ztratila bych možnost rozhodovat sama za sebe. Vyřazení Johana pro mě nebyl lehký krok, protože jsme spolu od začátku hodně táhli za jeden provaz. Ale od tvého vyřazení to začlo skřípat– často jsme se neshodli, a i když jsme nakonec hlasovali stejně, nebylo to proto, že bychom jednali jednotně, spíš to byl dlouhý proces kompromisů a přesvědčování. Naše cesty se postupně rozcházely a chvílemi jsme měli odlišné představy o dalším směru. To, že se Johan později znovu přidal k našim hlasováním, byla jeho vlastní volba a vývoj. Když přišlo rozhodnutí, musela jsem přehodnotit původní plán a sliby, protože už delší dobu to mezi námi nefungovalo tak pevně, jako dřív. V tu chvíli jsem zvolila krok, který mi dával největší smysl pro mou hru, i když byl osobně nepříjemný. Survivor pro mě není o držení původních slibů za každou cenu, ale o schopnosti reagovat na vývoj hry a převzít odpovědnost i za těžká rozhodnutí.
Nakonec šla Ivanka.
IVANKAAhoj finálová trojko! Všem vám gratuluji! Mám pro každého jednu otázku.
Zajacovi: “kdybys byl v porotě, dal bys hlas raději Johnymu nebo Es a proč?”
Es: “Chválím tvůj krok, žes nakonec Johana hodila pod vlak. Ovšem říkáš, žes s ním chtěla jít až do finále. A to i přes to, že si věděla, že bys proti němu neměla šanci vyhrát. Vážně ses rozhodla ho vyhodit až v ten den, kdy vypadl, nebo si to měla promyšlené, že nejdřív vyhodíš mě a pak jeho?”
Johny: “Co pro tebe výhra v Lukkivoru znamená?”
ZAJACZ možností Es Johny by můj hlas dostala Es přijde mi, že předvedla lepší hru měla symbol měla výhodu extra hlasů (to že ji nevyužila je detail) a v mojich očích si ji obhájila lépe než Johny.
ESAhoj Ivanko, děkuji ti za otázku. Určitě jsem tohle téma zmiňovala i v jiných odpovědích, kde jsem to popisovala podrobněji, ale ráda ti to tu ještě jednou shrnu. To, že jsem chtěla s Johanem i tebou dojít do finále, bylo skutečně mé rozhodnutí z úplného začátku. Dlouho jsem to tak cítila – byla to součást mého původního plánu a chtěla jsem, aby to tak zůstalo. Jenže s postupem hry a s tím, jak jsem začala víc chápat dynamiku a začala se vyvíjet i moje vlastní hra, se mi začala do hlavy vkrádat myšlenka, že možná budu muset udělat jiné kroky. Silněji se to začalo rýsovat ve chvíli, kdy jsme si s Johanem prohodili idoly – právě tehdy jsem si uvědomila, že musím myslet dopředu a zvažovat i možnost, že přijde chvíle, kdy se naše cesty rozejdou. V ten konkrétní den jsi mě hodně nalomila na hlasování Johana, ale tvým psaním a mými pochybnostmi jsem ještě tehdy vnitřně cítila, že to rozhodnutí udělat nechci a nejsem s ním úplně v souladu. A je pravda, že jsem se snažila držet určitou linku nejbližších lidí – Iv, tebe a Johana – a postupovat tak, aby kroky za sebou dávaly smysl. Ten den byl pro mě extrémně náročný a vyhrocený. Byla jsem v práci, prakticky jsem neměla čas na nic a rozhodovala jsem se v posledních minutách. Každopádně musím ocenit tvůj krok napsat mě – fakt super tah nemít paranoiu a symbol tak jsem možná venku, a ještě bychom se s Johanem museli otočit proti sobě.
JOHNYAhoj, Ivanko. Výhra by pro mě znamenala opravdu moc. Byla by potvrzením že moje cesta hrou měla smysl i když jsem ho občas v průběhu hry ztrácel. Byla by potvrzením že jsem dokázal zvládnout nejen výzvy ale i klíčový vztahy a strategický momenty (a to myslím všechny, ne jenom moje ale i ty který šly mimo mě, protože ustát to nebylo vždycky snadný – ať už když někdo nechtěl hlasovat se mnou ale i když hlasovaly jinak, než řekly a já o tom nevěděl). Znamenalo by to, že výhrůžky rozvodem ze strany manželky by aspoň měly smysl Nebylo to jednoduchý, ale dokázal jsem se prosadit, ačkoliv jsem byl v pozici outsidera, co tady vnímal každý, že jsem. Hrál jsem ve středu/na dně, nebyl jsem tolik na očích, ale přežil jsem a vyčkával až přijde můj čas. Výhra by pro mě nebyl jen ten titul, ale i zpětná vazba od poroty že moje hra obstála. A nebudu si tady hrát na něco extra, vím, kdo v tý porotě je a taky vím že ty nejlepší hráči série jsou právě v porotě, a tak asi finalisty nehodnotíte jako vysněný trio, ale takhle to prostě je a svůj díl na tom, jak to je máme všichni. Což mě přivádí k myšlence, že bych ten včerejší seznam asi udělal jinak. Hrál jsem poctivě podle svý vize, od začátku jsem toužil vyhrát. A i když to občas podle plánu nešlo, myslím že jsem obstál. Přežil jsem, navzdory tomu jak neskutečná série to byla jsem jedním z těch, kdo přežil, dělal svý kroky a neztrácel naději i když jsem byl na dně.
LUKKITak dobře, to byly všechny otázky a nyní naposledy můžete finalisté oslovit porotu posledními slovy. Hned poté přejdeme k hlasování. Jedná se o poslední možnost získat si porotu.
ZAJACTak jo poroto za ty dva dny jste se dozvěděli nějaké věci já si myslím že by jste mi měli dát hlas protože jsem s svou hrou outsidera (což jsem i v životě) jsem předváděl svoji nejlepší hru podařilo se mi vyhrát jednu imunitu v výzvě která šla proti mě v odpovědich na vaše otázky jsem byl pokorný a vždy odpovídal pravdivě nemám žádný velký tah ale zase si myslím že na své poměry se mi dařilo a taky myslím že v Jury je víc kvalitních lidí kteří by chtěli být tady v finále doufám že po odehrání se někdy najde nějaký termín a místo který pro mě nebude nějak daleko a pokecáme z očí do očí a pokud někdo zvážíte hlas pro mě budu rád díky za hru kterou jsem si užíval i přes několik těžkých momentů peace.
ESChci vám všem na závěr hlavně poděkovat. Bylo mi obrovskou ctí hrát s lidmi, kteří se nebojí přemýšlet strategicky, bojovat, riskovat a zároveň do toho vkládat kus sebe. Každý z vás pro mě udělal tuhle hru nezapomenutelnou – ať už jsme stáli na stejné straně, nebo proti sobě. Od prvního dne jsem si uvědomovala, že Survivor je víc než jen čísla a hlasy. Je to o lidech, vztazích, o schopnosti vytrvat, i když je to nepříjemné nebo těžké. Snažila jsem se po celou dobu jednat s respektem, nikoho neshazovat a nevytvářet konflikty, které by překračovaly hru. Na všechny otázky jsem se snažila odpovídat poctivě, čestně a dopodrobna – i na ty, které byly pro mě nepříjemné a místy působily spíš osobně než herně. Chápu, že silné emoce k Survivoru patří a že některá rozhodnutí mohla v danou chvíli bolet, ale občas mi přišlo, že se v některých dotazech zbytečně řešily věci, které přesahují samotnou hru. Přesto jsem se ke všem otázkám postavila čelem, odpověděla jsem s klidem, slušností a respektem a věnovala tomu hodně času i energie. O to víc bych si přála, abyste zhodnotili mou hru sami za sebe – podle toho, co opravdu vidíte a co si myslíte vy, ne podle emocí nebo vlivů zvenčí. Vím, že každý z vás vnímá hru trochu jinak, a právě to ji dělá tak výjimečnou. Ať už se rozhodnete jakkoli, budu vaše rozhodnutí plně respektovat. Tahle hra mě hodně naučila – o strategii, o odvaze dělat těžká rozhodnutí, ale i o vztazích, důvěře a spolupráci. Věřím, že všechno, co jsem se díky ní naučila, bude mít pro mě přesah i do života mimo tuhle hru. Bylo mi ctí být součástí této hry s vámi a děkuji vám za vše, co jste mě v ní naučili.
JOHNYJeště, než se přečtou hlasy, chtěl bych všem poděkovat. Lukkimu, že nám věnoval tolik času a energie, abychom si tady mohli pohrát. Je vidět, kolik s tím má práce, takže velký díky. A samozřejmě chci poděkovat všem hráčům za tu atmosféru, hroty, dramata i srandu, kterou jsme tady zažili. Já osobně jsem si to užil moc a rád jsem vás všechny aspoň okrajově poznal. S některými mám hodně co dohánět, a to bych rád, když to čas dovolí, někde u dobrého jídla a pití, protože takové setkání po X hodinách u klávesnice by určitě bylo super.
LUKKIDobře, je čas jít hlasovat. Poroto, nyní je to jen na vás! Na základě závěrečných řečí, otázek a odpovědí a konečných promluv vyberte osobu, co podle vás hrála nejlépe. Tentokrát hlasujete pro vítěze. Naposledy přejdeme k hlasování! Chrisi, jdi první!
Celá porota odhlasovala.
Lukki: „Tak jo! Nejdříve chci všem poděkovat za tuhle úžasnou sérii pnou emocí, zvratů a taky nepředvídatelnosti. Jedná se o jednu z nejoriginálnějších řad vůbec. Je však čas zjistit kdo tuto sérii bude reprezentovat. Připomínám, že tentokrát své jméno chcete vidět. Jedná se totiž o hlasy pro vítěze. Naposledy přečtu hlasy!“
1. hlasHoboj → Zajac„Es si pohřbila svoje šance kecáním a používáním AI ve finále – jako vážně? Johny za mě bude dobrý a důstojný vítěz, každopádně Zajaci, na výhru to možná u ostatních porotců není, ale rozhodně si v této finálové společnosti hlas zasloužíš, tak tady ho máš. V životě bych neřekl, že tě budu psát ve finále, ale here we go!“
2. hlasHanka → Johny„Zasloužíš si to…za klid v mnoha stresujících situacích…za přehled…za to, jak jsi se dokázal dostat po sloučení mezi většinu a za Tvoje chování ke všem hráčům… Vždy s respektem…“
3. hlasIv → Es„Do poslední chvíle jsem neměla rozhodnuto. Když jsem se ocitla v porotě, tak u mě velkou roli hrály emoce, ale byla jsem přesvědčená, že hlas dám Es. Závěrečná řeč se mi ale nelíbila, přišla mi mdlá, bez emocí a uznání ostatních hráčů. Odpovědi na otázky se mi také nepozdávaly. Do poslední sekundy jsem opravdu polemizovala mezi Johnym a Es, každopádně nemohu bohužel skrze můj postoj k finále napsat někoho s kým jsem se ve hře téměř nepotkala a bylo řečeno, že jsem neprojevovala zájem o konverzaci (není to pravda). Přece jen Es hra mi byla bližší, od začátku jsme spolu nějakým způsobem hrály (i když ti mám pořád za zlé, že jsem pro tebe byla méně než Ivanka). Přece jen jsi mě zachránila, našla imunitu a přehrála Johana. Toto finále pro mě není ideální, vím, že to Es nejspíše nevyhraje, ale můj hlas je pouze symbolický.“
4. hlasVlachy → Johny„Dlouho jsem zvažoval, že dám hlas Ester, ale po její finálovce a hlavně po odpovědích jsem usoudil, že jí ten hlas dát prostě nemůžu, proto volím takto.“
5. hlasIvanka → Johny„Zajaci, dostal si se až do finále a vyhrál jednu imunitu. Hrál si dobře, ale nijak extra si mě nepřesvědčil. Es, oceňuji tvou hru a schopnost hledání výhod a imunit. Ovšem doufala jsem, že vyhození mě a následně Johana byl promyšlený plán, nejen zmatky a rozhodnutí na poslední chvíli. Ale i přes to jsem byla chvíli rozhodnutá dát hlas tobě. Jenže finálová jájínkovská řeč a následné očividné používání AI k odpovědím mě přesvědčilo o opaku. Johny. Líbí se mi tvá hra outsidera. Častokrát si byl na odstřel, ale vždycky ses z toho nějak dostal. Znala jsem tvé plány, a tak jsem i věděla, jak skvěle si nad hrou přemýšlel. Tvé odpovědi byly krásné a pokorné. Proto jsi vítězem pro mě právě ty.“
6. hlasJohan → Johny„Presvedčila ma finálová reč a vnímanie reality. Gratulujem!“
7. hlasChrisi → Johny„Johny, můj hlas patří tobě. Měl jsi za mě lepší hru než ostatní finalisti, pořád jsi balancoval na hraně, přesto jsi došel až do finále. Cením si tvoji upřímnost v otázkách, ukázal jsi pokoru i sebereflexi. A pivo si spolu dáme.“
8. hlasOninka → Johny„Nebudu lhát, z finálové trojky nejsem šťastná a ani se tím netajím. Za mě silná hra vypadá jinak, ale bohužel jsme v sérii, kde se silných zbavovalo až příliš rychle a zůstali tam slabší/nevýrazní hráči. Volím teda nejmenší zlo, co se týká mého hlasu pro výherce, nic to ale nemění na tom, že Johnyho mám ráda a budu věřit, že nás bude zdatně reprezentovat.“
9. hlasLangys → Johny„Jediný, co mě od Es nějak zaujalo byla ta výměna imunity s Johanem. To byl hodně master move. Ale asi je mi to na výhru málo. Johhny za mě zahrál o něco lepší game co se přežít týče. Škoda že Es tam takový věci nedropovala častěji. Byl jsem zkrátka v jednu chvíli i pro Es nalomený. Ale jeden master move za mě nepřebije nakonec docela dobrou outsider hru.“
Vítězem sedmé série Lukkivoru Fans vs Favorites se stává Johny! Gratuluji!
